Tři druhy věřících
William Branham
1. Část 1.
Skloníme nejdříve své hlavy. Zatímco máme hlavy schýlené a srdce zlomená, rád bych věděl, kolik vás máme vzpomenout při modlitbě. Zvedněte prostě ruku a řekněte: „Pane, rozpomeň se na mne, ó Pane." Je mnoho modlitebních přání; také zde na pultu leží kapesníky.
Drahý nebeský Otče, jsme tohoto večera opět shromážděni pod touto střechou, kde jsi se s námi již tolikrát potkal a projevil jsi nám Svou lásku. Také my se snažíme vyjádřit Ti v pokoře naši lásku a vděčnost za to, co jsi pro nás učinil. Dnes večer přicházíme opět jako potřební, Pane, neboť Tě potřebujeme každého času. Víme, že toto bude náš křik tak dlouho, dokud budeme na zemi, neboť bojujeme. Boj zuří a Ty jsi nám předpověděl, že nepřítel bude jako řvoucí lev. On je puštěn mezi lidi. To můžeme vidět všude. Pohltí jako řvoucí lev všecko, co může, neboť ví, že jeho čas je krátký. Ale my máme Otce, jenž se stará o Své malé, a uchylujeme se dnes večer s našimi potřebami k Tobě, Pane. Prosíme, abys je nám dal.
Kapesníky, které zde leží, Otče, znamenají, že někde v zemi jsou nemocní lidé, kteří k Tobě volají, potřebují Tě a věří Ti. Oni užili své víry, když sem tyto kapesníky poslali. Ó Bože, dej, aby každý z nich byl uzdraven.
Právě před několika okamžiky jsme viděli Tvou mocnou sílu tam v té místnosti, Pane, když jsi jednomu chlapci dokonale vrátil ztracenou paměť. Stále znovu vidíme Tvou velikou sílu, když odnímáš nemoci, zjevuješ tajemství srdcí, ukazuješ je lidem a dáváš je do pořádku. Děkujeme Ti, Pane, náš Bože, neboť to přesahuje všechno lidské chápání. Přesahuje to všechno, co by kdokoli z nás mohl vědět. TY můžeš zjevit tu příčinu, co se tím stalo a jak se to projevuje. Jsi to Ty, Otče. Víme, že Slovo zkoumá srdce a rozeznává myšlenky a pohnutky srdce. Za to Ti děkujeme.
Pane, věříme, že lidé nyní, když mají své hlavy skloněné, přemýšlí o těchto věcech, neboť je to Duch svatý, který k nim mluví. Dej, Pane, aby na každou jednotlivou prosbu dostali odpověď. Zachraň dnes večer ty, kteří se zachránit nechají, ó Pane. Nechť vejdou ti ztracení a jsou zachráněni.
Jsme tak vděční, že vidíme tuto velkou kupu mokrých kapesníků a víme, že ten hrob byl otevřen, aby hřích starého člověka byl pohřben. Děkuji Ti za to, Otče. Kéž pro zbytek svých dnů putují v novém životě. Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista. Amen.
Pán vám požehnej a dej, aby prosby, které jste měli na srdci, byly zodpovězeny.
Myslím, že Billy řekl, že bratr Wheeler má s sebou děťátko, aby bylo posvěceno Pánu. Je to tak, nebo to bylo něco jiného? (Bratr Neville říká, že je zde několik miminek, která mají být požehnána.) Přinesli byste je nyní, prosím? Ať přijdou dopředu i starší a pokládají na ty malé ruce během jejich požehnání. Uděláme to tak krátce, jak jen to půjde. Chtěli bychom, aby rodiče s těmi miminky přišli nyní dopředu, aby byla předána Pánu Ježíši. Chceme je předat jako malé drahokamy zpět Bohu, který jim je dal. Vždy se snažíme dát k tomu možnost, neboť nevíme, co bude zítra. Moje matka mi vždy říkala: „Co můžeš zařídit dnes, neodkládej na zítřek." Tak to je, neboť nevíte, co bude zítra. My ale víme, kdo o zítřku rozhoduje. To je hlavní věc. Víme, kdo má „zítřek" ve svých rukou. (Bratr Branham vykonává požehnání dětí.)
Tohle jsou chvíle, kdy mi má žena závidí: když ta miminka držím v náruči. Ona by je sama ráda pochovala. Já také, ale mám vždy obavy, abych jim neublížil. Víte přece, jsou tak rozkošná, tak něžná, ale víte, možná jsou statnější než my.
Řekl jsem vám, že včas skončím, a mám již jen 35 minut. Nyní si ale musím pospíšit, že? Uvidíme. Nechtěl bych nic posuzovat nebo říkat nesprávně, ale vynasnažím se, dát si s tím více práce. Vždyť to znáte, že člověk již není tak čilý, jestliže má pořádný kus cesty za sebou. Bývá to někdy obtížné – při dvou nebo třech bohoslužbách denně, a největší podíl na tom mají vidění. Kázání mi neškodí. Mohu zde stát celý den, aniž by mi to něco způsobilo. Ale ta vidění …! Jestliže lidé přijdou k rozhovorům, pak jsou nutná, neboť proto sem přicházejí. Jsou to věci, které nemohou být vyřešeny jednoduše vkládáním rukou. Musíme se dozvědět příčinu, jak to začalo, co to způsobilo, co se skrze to stalo, a co je třeba udělat, abychom se z toho dostali. Proto sem přicházejí.
Shromáždění ve Shreveportu, Louisianě, začnou pozítří večer, ne, promiňte prosím, ve středu večer. Pokud někdo z vás má v té oblasti přátele, dejte jim vědět, že se mohou dostavit do Kaple života. Myslím, že začneme tam, jedině, že by se podařilo zajistit auditorium naproti, tak bychom získali více míst k sedění. Ale oni přece mají balkón, velký hlavní sál a suterénní prostory. Nevím přesně, kolik je tam míst. Když to bude tak plné, pak možná najmeme to auditorium. Také nevím, kolik míst k sedění tam je. Sice jsem tam již shromáždění měl, ale nemohu si na to vzpomenout. Toto bude výroční konference.
Byl jsem tam také před třemi lety a začali jsme probuzení ve jménu Páně. Od té doby to neustalo, ale pokračuje to dále. Každý den přichází lidé, jsou zachráněni, pokřtěni a jdou kupředu s Pánem. Také kazatelé jsou uchváceni. Pokud to takto půjde dále a já tu vydržím, chci je tam navštívit a prostě k tomu přidat pár slov a jít pak dále.
Začínáme ve středu a končíme v neděli. Křesťanští obchodníci naplánovali snídani. Zapomněl jsem název toho hotelu. Ale oni to tam oznámí. Bude to snídaně Obchodníků.
Vy Obchodníci zde: Měli jsme tam posledně nádherný čas. Pán zachránil jednoho rabína z toho města. Ó, nevím, co všechno se ještě stalo. Byl to velký čas v Pánu, když jsem tam kázal na téma Smlouva krve . Židé ví, že je to krev. Bez prolité krve není odpuštění. Vidíte?
Pojďme rovnou do Slova. Udělám, jak budu moci nejlépe, abych dodržel svůj slib, který jsem vám dal. Chce-li Pán, a vy tu budete v neděli po vánocích někde v blízkosti na dovolené, a silnice nebudou zledovatělé, potom přijďte. Máme v úmyslu mít zde v neděli po vánocích bohoslužbu. Jaké je to datum? Je to devětadvacátého, neděle po vánocích.
Pokud by k něčemu došlo a nebudeme tu moci být – vždyť neznáme budoucnost, to víte – ale pokud by se něco stalo, měli byste navzdory tomu všichni přijít, také zvenku, jako ti z Memphisu.
Přál jsem si slyšet bratra Ungren zpívat: „ Jak velký jsi ". Je tu dnes večer? Mám vždy tolik věcí, které ale nestíhám. Bůh vám požehnej, lidé.
Otevřeme nyní Písmo a něco z něho přečteme. Kde má slova selžou, tam tato neselhávají. Bůh vám požehná, protože jste tu zůstali kvůli tomu, abyste slyšeli Jeho Slovo. „Víra přichází skrze slyšení, slyšení ze Slova Božího". Je to tak? Zatímco si otvíráte Jana 6, začínám od 60. verše a čtu až do verše 71.
Když jsem se předtím díval z okna ven a pozoroval západ slunce, přemýšlel jsem o tom, že příroda se řídí zákonem. Když se blíží zima, potom přírodní zákon tlačí mízu stromu do kořene. Jak řekl Job: „Ó, kéž bys mne jen zachoval v říši mrtvých, skryl mne tam, až utichne tvůj hněv." Nu, to je ono. „Ó, kéž bys mne skryl."
On pozoroval přírodu – život stromu jde do kořenů, bratře Way. Zůstane tam, až by hněv pominul. „Volej mne pak a urči mi čas." Příroda má zákon. Existuje přírodní zákon a není možné jej obejít. Je to zákon přírody. Existuje také zákon ducha, a ani zde není možnost pominout kolem toho.
Dnes odpoledne jsem s některými mluvil o tom, že nic nemůžeme úplně zničit. Lidé nemohou zničit. Mohou zbořit, ale ne cele zmařit. Někdo mi řekl: „Co je potom, jestliže spálíme kus papíru? Není to zničeno plamenem?" Ne! Papír byl plamenem chemicky rozložen na části. Stal se plynem, tím, čím byl na počátku. Nemůžete nic vymazat. Kdyby svět trval dost dlouho, pak by se plyny a chemikálie, které byly v tom papíru, staly opět kusem papíru. Přesně tak to je. Nemůžete nic zničit. Jestliže všechno povstane znovu a není to zničeno, potom existuje také vzkříšení spravedlivých, a my se musíme vrátit zpět. To je vše. Kolem toho nemůžete pominout. Úplně jedno, jestli budete spáleni nebo utopeni, cokoli se stane, vás nikdo nemůže zničit.